Hodnosti, funkce a vyznamenání leteckého "Experte" Ericha Hartmanna.

Post date: Aug 16, 2015 5:48:53 PM

Erich Hartman 1

Železný kříž II. třídy—Eisernes Kreuz II. Klasse

Datum udělení: neznámé

Kritérium: Jediný akt hrdinství tváří v tvář nepříteli nebo akcí, které byly zřetelně nad rámec povinností. Nebylo však neobvyklé, aby toto vyznamenání získala celá jednotka. Např. celá posádka U-29 pod velením kapitán-poručíka Otto Schuharta jej získala za potopení letadlové lodi HMS Courageous 17. září 1939.(1)

Uděleno: 3 000 000 (včetně 39 žen). Velikost: 44 x 44 mm

Kříž byl nošen z druhé knoflíkové dírky blůzy příčně k jejímu okraji dolů nebo na baru řádů, popřípadě jen páska bez kříže

Kříž byl předáván v modré a bílé obálce spolu s certifikátem (formulář dole)

Původ a konstrukce Železného kříže

Železný kříž vytváří v myslích mnoha lidí obraz nevyhnutelného spojení s Třetí říší, ale není tomu tak. Ve skutečnosti byl Adolf Hitler zodpovědný pouze za přidání „pochodující svastiky“ a nápisu 1939 do řádu, jemuž daly vzniknout instinkty architekta a inspirace krále 120 let před vznikem nacistického Německa. Železný kříž vznikl 10. března 1813 nařízením Friedricha Wilhelma III., jako dočasné ocenění za úsilí v boji proti Napoleonovi. Byly vytvořeny tři třídy řádu—druhá, první a Velký kříž. Udělování Železného kříže se dělo demokraticky, bez ohledu na tehdy velmi přísné třídní rozdělení pruské společnosti a také ne jak bylo tehdy obvyklé u ostatních panovnických rodů. Bylo konstatováno, že generál i prostý vojín stejně ovlivní výsledek bitvy, byť oba na různé úrovni odpovědnosti.

Karl Friedrich Schinkel, jedenatřicetiletý berlínský architekt, byl králem pověřen, aby navrhnul symbol toho, co se stalo později známé jako pruský „Eiserne Zeit“ - Železný čas. Friedrich Wilhelm dále požadoval, aby řád obsahoval symbol pruské koruny, královské iniciály, datum založení a dubové ratolesti, jako symbol posvátného stromu Německa. Schinkel svůj kříž původně odvodil z řádového kříže Německých rytířů z období 3. křížové výpravy, který měl rovná ramena. Vlivný Wilhelmův bratr, prince Karl von Mecklenburg-Strelitz, však kříž doplnil výraznými oblouky a tato úprava byla také přijata. Nakonec byl kříž doplněn stříbrným rámem a tak byl s několika přestávkami používán, samozřejmě se změnami emblémů, až do roku 1945.

Kříž byl vyráběn tak, že se vysekly obě strany železného jádra, upravily černěním a vložily do stříbrného rámu, který se po stranách proletoval.

1. září 1939, když německé tanky překročily polskou hranici, Adolf Hitler Železný kříž obnovil v jeho původních třech třídách a přidal ještě Rytířský kříž.

Hitler vždy na své jinak jednoduché uniformě hrdě nosil svůj 1914 Železný kříž první třídy. Pro desátníka to bylo velké ocenění. Zajímavé je, že se nikdy nikomu nechlubil, jak vlastně k němu přišel i když si ho velmi cenil. Hitlera navrhnul na toto vyznamenání jeho velitel jednotky, poručík Hugo Gutmann. Poručík Hugo Gutmann byl Žid.

Způsob nošení spon Železného kříže l. a II. třídy

Pokud voják již obdržel Železný kříž II. třídy ve Velké válce a za své zásluhy jím byl vyznamenán ve WWII, nosil k původnímu kříži ještě sponu (spange)

Železný kříž I. třídy—Eisernes Kreuz I. Klasse

Datum udělení: neznámé

Kritérium: Prvním předpokladem bylo udělení Železného kříže II. třídy. Piloti Luftwaffe dostávali kříž za tři až osm potvrzených sestřelů. To bylo samozřejmě pouze orientační, protože akce velkého významu nebo dlouhodobě stabilní kariéra mohla jednotlivci kříž vydělat.

Uděleno: 450 000 (včetně 2 žen). Velikost: 44 x 44 mm

Kříž se připevňoval na levou náprsní kapsu blůzy pomocí spony. Předával se v koženkovém pouzdru a s obvyklým certifikátem.

Soukromě bylo možné zakoupit i kříž se šroubovacím systémem. Zatímco většina Železných křížů je plochá, některé mají mírně konvexní vzhled.

Držitelé Železného kříže z 1. světové války, kteří byli vyznamenáni Železným křížem I. třídy1939 nosili rovněž k původnímu kříži ještě tzv. Spange (sponu), připnutou nad křížem.

Příklad nošení odznaků a vyznamenání

Druhým stupněm Železného kříže byl Velký kříž Železného kříže (Großkreuz des Eisernen Kreuzes). Měl být udělován za činy, které rozhodně ovlivnily průběh války. Jediným příjemcem byl Hermann Göring, který jej obdržel 19. července 1940 za úspěchy při budování Luftwaffe. Velký kříž se podobal Rytířskému kříži, ale měl být asi dvakrát tak velký jako Železný kříž 1. třídy, tedy měl mít 88 mm. Ve skutečnosti byl však o něco menší, protože měřil přibližně 62 - 64 mm.

Prvním stupněm byla Hvězda Velkého kříže Železného kříže (Stern zum Großkreuz des Eisernen Kreuzes). Toto vyznamenání bylo uděleno za více než století pouze dvakrát. V roce 1813 je získal polní maršál Gebhard von Blücher a v roce 1918 polní maršál Paul von Hindenburg. Blücherově hvězdě se říkalo Blücherstern a Hindenburgově Hindenburgstern. Za třetí říše bylo Hvězdu zamýšleno prezentovat jako ocenění pro nejúspěšnější generály 2. světové války, jakmile Německo dosáhne vítězství. Protože Německo válku v roce 1945 prohrálo, tato Hvězda nebyla Hitlerem nikdy udělena.

Čestný pohár za zvláštní úspěchy v letecké válce - Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg

Datum udělení: 13.9.1943

Kritérium: Cena byla udělována H. Göringem pouze létajícímu personálu „Pro zvláštní úspěch v letecké válce“. Tímto oceněním byli vyznamenáni ti, jimž byl udělen Železný kříž první třídy, ale nezasloužili si ještě Německý kříž nebo Rytířský kříž Železného kříže.

Uděleno: Papírově asi 58 000, ve skutečnosti však 13 000 - 15 000.

První poháry byly vyráběny z jemného stříbra (Feinsilber), později z alpaky—slitiny mědi, niklu a zinku, tzv. „německého stříbra“. Líc zobrazuje dva orly ve smrtelném zápasu, zatímco na rubu je Železný kříž ve vysokém reliéfu. Velikost byla asi 200 mm na výšku a 100 mm v průměru.

Certifikát podepisoval H. Göring


Dno poháru s označením výrobce a materiálu

Německý kříž ve zlatě—Deutsche Kreuz im Gold

Datum udělení: 17. 10. 1943

Kritérium: Německý zlatý kříž nebo Německý kříž ve zlatě (zkrácený DkiG) byl založen Adolfem Hitlerem dne 28. září 1941. Byl udělován za mimořádnou statečnost a za mimořádné zásluhy při velení jednotek na bojišti. Předběžná podmínka pro jeho získání byl Železný kříž 1. třídy, nebo spona na Železný kříž 1. třídy. Skutečnost, že Německý kříž nebyl mezistupněm pro Rytířský kříž, ale byl nezávislou dekorací odvahy a statečnosti, je velmi důležitá. Německý kříž ve zlatě totiž mohl také dostat nositel Rytířského kříže. Rytířský kříž mohl být udělen jen za jeden čin, ale pro příjem Německého kříže bylo potřebné množství aktů odvahy a zásluh. V praxi to trvalo osm aktů pro důstojníky a šest pro obyčejné vojáky. Mohlo se stát, že Německý kříž byl přiznán až po získání Rytířského kříže.

Uděleno: 24 328

Německý kříž se nosil na pravé náprsní kapse blůzy nejen jako odznak, ale i jako nášivka (vpravo).

Německý kříž se skládá z několika částí. V raném období byl vyráběn v těžší verzi a vážil asi 65 - 70 g. Později bylo vyráběno tzv. lehké provedení, které vážilo o 20 g méně. Svastika byla smaltovaná. Vavřínový věnec měl průměr 65 mm. V těžších verzích byla podkladová hvězda z tombaku (slitina 84 - 90 % mědi a 10 - 16 % zinku), v lehčí verzi z cupalu (hliníkový plech pokrytý mědí). Německý zlatý kříž existoval také ve formě vyšívané tkaniny. Jako podklad byl použit jakýkoliv látkový materiál z příslušného druhu vojska. Tyto verze byly většinou používány na bitevním poli. Německému kříži se pro jeho křiklavost přezdívalo také „Hitlerovo sázené vejce“. Kromě Německého kříže ve zlatě existoval ještě Německý kříž ve stříbře a Německý kříž ve zlatě s diamanty.

Rytířský kříž Železného kříže - Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes

Datum udělení: 29.10.1943

Kritérium: Prvním předpokladem bylo udělení Železného kříže II. a I. třídy (nepočítaly se kříže z 1. světové války). Dalším kritériem byla vlastní,samostatná rozhodnutí, vynikající osobní udatnost a rozhodující úspěchy ve vedení boje ve velkém rozsahu. Jak válka postupovala, kritéria pro udělení Rytířského kříže byla revidována směrem nahoru. Tato kritéria se lišila v závislosti na vojenských složkách. Například bylo použito bodování Luftwaffe. Pokud vyznamenaný padl, bylo nutné ihned uvědomit dálnopisem OKH (Vrchní velitelství armády—Oberkommando der Heeres). Přesnější pokyny pro přidělování různých tříd Rytířských křížů byly vydány nařízením Oberkommanda des Heeres (OKH) z 3. června 1941.

Uděleno: 7361.

Velikost: 48,2-48,8 mm a má 45 mm širokou černo-bílo-červenou pásku, která se nosí kolem krku. Rám byl z leštěného stříbra s obsahem stříbra 800-935. Jádro bylo magnetické, z černěného železa. Zadní strana měla stejně jako u Železného kříže pouze nápis 1813. Stejné parametry jsou i u následujících Rytířských křížů.

Rytířský kříž Železného kříže založil Adolf Hitler 1. 9. 1939. Bylo to třetí nejvyšší německé vyznamenání za druhé světové války ve třídě Železného kříže a také nejvyšší vojenské ocenění za statečnost a odvahu. Jeho předchůdcem v hierarchii německých dekorací byl řád Pour le Mérite, lépe známý jako Modrý Max, udělovaný do roku 1918. Rytířský kříž měl pět stupňů: Rytířský kříž, Rytířský kříž s dubovou ratolestí, Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči, Rytířský kříž s dubovou ratolestí, meči a brilianty a Rytířský kříž se zlatou dubovou ratolestí, meči a brilianty, jehož jediným nositelem byl Hans-Ulrich Rudel.

Certifikát Rytířského kříže byl předáván ve velké červené kožené složce o velikosti 45 x 37 cm. Na přední straně složky je zlatě vytištěn „Hoheitszeichen“ (státní znak), jehož okraje jsou zlaceny ručně. Uvnitř je kaligrafický certifikát na složeném bílém pergamenu.

V horní části dokumentu je ručně provedený světélkující státní znak

Pouze jméno příjemce je provedeno zlatou barvou. Ostatní písmo je hnědé, rozpité černým inkoustem

Stylizovaný Železný kříž je proveden rovněž ručně

Dole je faksimile podpisu Adolfa Hitlera

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí - Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub

Datum udělení: 2.3.1944

Kritérium: Hlavním kritériem bylo udělení Rytířského kříže. Dalším kritériem pro jeho udělení bylo opakované projevení mimořádné osobní statečnosti nebo rozhodující úspěch při vedení bojových operací. Udělení a předávání tohoto a následujících Rytířských křížů si osobně pro sebe vyhradil vůdce Adolf Hitler.

Uděleno: 890.

Způsob zavěšení Rytířského kříže s dubovou ratolestí

Detail dubové ratolesti

Na bílé kožené složce s certifikátem je umístěn státní znak z masívního zlata. Státní znak na certifikátu byl zlacen v ohni

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí a meči - Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern

Datum udělení: 2.7.1944

Kritérium: Hlavním kritériem bylo udělení Rytířského kříže s dubovou ratolestí. Dalším kritériem pro jeho udělení bylo opakované projevení mimořádné osobní statečnosti tváří v tvář nepříteli a vynikající zásluhy ve vedení vojska.

Uděleno: 160.

Dubové ratolesti s meči měly obsah stříbra 800-935, vážily 8,4 g a byly předávány v černém koženém pouzdře 107 x 82 x 32 mm. Dubová ratolest měřila 20x20 mm a meče měly délku 24 mm.

Detail dubové ratolesti s meči

Certifikát předával Adolf Hitler v bílé, kožené, slonovinou lemované kazetě o rozměrech 46 x 37,5 x 4 cm. Kazeta je lemovaná ručně zlacenými ornamenty a uprostřed je státní znak z masívního zlata. Uvnitř je kaligraficky vyvedený pergamen o rozměrech 43 x 34,5 cm. Pergamen je orámován koženou páskou s antickým motivem a ručním matným a částečně leštěným zlacením.

Adolf Hitler předává meče Erwinu Rommelovi

Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty - Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub, Schwertern und Brillianten

Datum udělení: 25.8.1944

Kritérium: Hlavním kritériem bylo udělení Rytířského kříže s dubovou ratolestí a meči. Dalším kritériem pro jeho udělení bylo opakované projevením mimořádné osobní statečnosti tváří v tvář nepříteli nebo rozhodující úspěch při vedení bojových operací velkého rozsahu.

Uděleno: 27.

Toto vysoké ocenění bylo předáváno v černém koženém pouzdře 107 x 82 x 32 mm. Kryt je zakřivený a strany víka jsou pokryty tenkou zlatou vytlačenou linkou

Platinová verze s 52 brilianty měří 32,2 mm x 22,4 mm a váží 14,0 gramů. Zkřížené meče měří 28 mm. Třetí obrázek je stříbrná verze se safíry pro každodenní použití

Prvních 8 složek bylo v hnědé kůži, později se barva kůže měnila podle typu zbraně na tmavě červenou, tmavě modrou nebo šedo-modrou. Složka byla lemována pevnými zlatými ornamenty. Ve středu byl umístěn státní znak z masívního zlata jehož svastika je osazena 25 diamanty. Kaligrafický list certifikátu je lemován rámem v barvě desek a ozdobeným ručně zlaceným ornamentem ve stylu maroko. Text je proveden zlatým písmem

Brilianty

Společný odznak pro piloty a pozorovatele ve zlatě s brilianty - Das Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen in Gold mit Brillanten

Datum udělení: neznámé

Kritérium: Odznak byl udělován Hermanem Göringem jako uznání zvláštních služeb poskytovaných Luftwaffe. Každý příjemce musel být držitelem pilotní licence. Licence mohla být i v civilní podobě pro pilotáž jednomotorových letounů a platila dokonce i licence pro kluzáky. Po smrti majitele musel být odznak vrácen Göringově osobní kanceláři. To byl případ generála Kortena, který byl smrtelně zraněn při atentátu na Hitlera 20. července 1944. Po jeho smrti nebyl odznak okamžitě vrácen a Göringova kancelář žádala arogantně jeho okamžité vrácení v době, kdy jeho tělo ještě chladlo v hrobě.

Společný odznak pro piloty a pozorovatele s brilianty se skládá z orla v letu (tzv. Göringův orel), který svírá svastiku a je obklopen oválným věncem, složeným z vavřínových a dubových listů. Věnec měří 52,5 mm x 41,5 mm, má šířku 7,5 mm a hloubku 3 mm. Rozpětí křídel činí 65 mm, hloubka levého křídla je 12 mm a pravého 15 mm. Orel je vyroben tak, aby brilianty v křídlech měly světlo, přicházející zezadu, pro zvýšení svého ohně. V pravém křídle je 36 briliantů a 31 v levém. Tělo orla obsahuje 19 briliantů a svastika 17. Celý rám orla je vyroben z platiny, zatímco věnec je vyroben z 22 karátového zlata. Váha odznaku je 20 gramů.

Jako speciální osobní cena byl odznak představen Göringem někdy v roce 1935. Je zajímavé, že jedním z prvních čestných příjemců odznaku byl Benito Mussolini, kterému jej Göring připnul osobně na blůzu 28. září 1937. Dönitzův pobočník korvetní kapitán Hansen-Nootbaar připomíná úsměvnou příhodu. Při jedné příležitosti Göring odepnul svůj pilotní odznak a podal jej Dönitzovi. Ten se na něj podíval a k velké radosti přítomných důstojníků odepnul svůj U-Boat odznak a podal jej Göringovi. Dönitzova pohotová odpověď se může sice vykládat jako uznání a pocta Göringovi, ale jisté je, že jej Dönitz považoval za národní katastrofu. Hansen-Nootbaar uvádí, že v soukromí s Dönitzem titulovali Göringa jako „hrobníka Říše“ nebo „ten ovar“.

Společný odznak

Frontová letecká spona denní stíhač - zlatá s pennantem - Frontflugspange Tagjäger - Gold mit Anhänger mit Stern

Datum udělení: neznámé

Kritérium: Kritériem byl počet „operativních misí“. Ty se počítaly tak, že letadlo proniklo alespoň 30 km za nepřátelské linie nebo došlo k boji proti nepřátelské síle. Nad mořem to bylo více než 100 km od pobřeží v německé okupaci. V případě letu nad nepřátelským územím nebo ostrovy byla požadovaná vzdálenost snížena na 30 km. Lety nad čtyři hodiny se počítaly dvakrát, nad osm hodin třikrát. Sponu tvořila koruna vavřínových listů a na každé straně bylo jedno "křídlo" dubových listů, jejichž celková délka byla cca 75-80mm. Ve středu koruny byl symbol označující specializaci pilota (např.denní stíhač monopost, bombardér atd.), dole uprostřed byla malá svastika. Tato dekorace byla založena v lednu 1941 a rozdělena do tří tříd. Bronz: za 20misí, Stříbro: 60 misí, Zlato: 110 misí. Od 26. června 1944 byl ke zlaté sponě přidán pennant s počtem misí. Hartmann měl tedy na pennantu 1300.

Erich Hartman 2