O kabalistické tradici

Post date: Apr 16, 2011 5:57:25 PM

Dopis významnému a všestrannému francouzskému okultistovi Papusovi, vlastním jménem Gérard Encausse (1865-1916), spoluzakladateli kabalistického řádu Růžového kříže (1888 — Rose-Croix-Cabbalistique) a autorovi knihy Kabala.

Milý příteli!

Je mi opravdovým potěšením odpovědět na Váš ctěný dopis. K Vaší výtečné knize o židovské kabale nemám co dodat. Za prvotřídní dílo byla označena už panem Franckem, nejuznávanější autoritou v této oblasti. Vaše práce doplňuje jeho, zvlášť v oblasti bibliografie a výkladu tradice. Věřím, že toto krásné dílo zůstane navždy směrodatným. Mé osobní bádání hledalo všeobecný princip, z něhož tyto starobylé principy vzešly, a zákony, které mohly tyto projevy lidského ducha motivovat.

Kabala přišla od Chaldejců prostřednictvím Danielovým a Ezdrášovým k Židům

Izraelitům byla předána od Egypťanů Mojžíšem před rozptýlením deseti kmenů.

Pro Chaldejce a Egypťany představovala kabala to, co vysoké školy starého světa nazývaly Moudrostí, tj. syntézou věd a umění, převáděných na společný princip. Tímto principem bylo Slovo (Verbum).

Věrohodný patriarchální svědek předmojžíšovského starověku prohlašuje již kolem roku 3 000 před Kristem tuto moudrost za ztracenou nebo zrušenou. Tímto svědkem je Job a stáří této knihy je zaručeno pomocí v ní uváděných hvězdných konstelací. Co se tedy stalo s moudrostí, kde je?

U Mojžíše je ztráta původní jednoty, roztrhání jednotné moudrosti patriarchů, označena jako zmatení řeči a érou Nimrodovou. Tato doba odpovídá epoše, v níž žil Job.

Jiným svědkem starověku patriarchů je brahmanismus. Uchoval všechny staré tradice, navršil je na sebe jako různé geologické vrstvy. Každý, kdo jej studoval, užasl nad bohatstvím jeho pramenů a nemožností roztřídit je z hlediska chronologického nebo vědeckého. Jejich rozdělení na bráhmanisty, višnuity a šivaity tento zmatek dále stupňuje.

Pravdou však zůstává, že bráhmani z Nepálu kladou rozdrobení staré universality a původní jednoty učení na počátek Kali-Juga. Tato původní syntéza nesla dlouho před názvem Brahma jméno Išva Ra: Ježíš Král: Jesus Rex Patriarcharum, praví naše litanie.

Na tuto původní syntézu naráží sv. Jan na počátku svého Evangelia. Ale bráhmani jsou velmi daleko toho, aby se domnívali, že jejich Isoua Ra je náš Ježíš, Král Universa jako tvůrčí slovo a princip lidského slova. Jinak by přece byli křesťany.

Zapomenutí moudrosti patriarchů Išva Ra spadá do doby Krišnovy, zakladatele bráhmanismu a jeho trimurti. Také zde se objevuje shoda mezi bráhmany, Jobem a Mojžíšem, co se týká skutečnosti a určení doby.

Od doby babylónského zajetí žádný národ, žádná rasa, žádná škola nevlastnila starou jednotu Boha-poznání, jednotu poznání člověka a přírody v jejím principu: Verbum = Ježíš, jinak než ve zlomcích. Svatý Augustin označuje tuto původní syntézu slova jménem Religio vera.

Rabínská kabala, jejíž redakce je poměrně mladá, byla židovským adeptům prvního století po Kristu dobře známa. Nepředstavovala žádné tajemství pro muže Gamalielových schopností a vědění, a rovněž ani pro jeho prvního a vynikajícího žáka, svatého Pavla, apoštola Krista vzkříšeného.

V epištole Korintským, kapitole II, verše 6, 7 a 8, sv. Pavel praví: "Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale nikoli moudrost tohoto světa, ani moudrost knížat tohoto světa, kteráž hynou. Ale mluvme moudrost Boží v tajemství skrytou, kterou Bůh předložil před věky k slávě naší. Již žádný z knížat tohoto světa nepoznal; neb kdyby byli poznali, nebyli by Pána slávy ukřižovali."

Z těchto slov je každé důležité a cenné jako zlato a démant a každé z nich je neskonale drahocenné. Hlásají totiž neúplnost židovské kabaly. Když jsem se nyní dotkl všeobecného významu otázky, která Vás zajímá, osvětlím velmi cenný úryvek staré moudrosti, který představuje židovská kabala.

Především určíme význam slova kabala. Toto slovo má dva významy podle způsobu psaní: buď s Q jako Židé, tj. s dvacátým znakem asyrského písma, který odpovídá číslu 100, nebo s C, jedenáctým znakem téhož písma, který odpovídá číslu 20.

V prvním případě znamená toto slovo podání nebo přenesení, a tak zůstává tato věc nevyjasněná, neboť hodnota předané věci se řídí hodnotou předavatele.

My věříme, že Židé velmi věrně předali to, co obdrželi od moudrých Chaldejců, ve svém Písmu a ve zpracování starých knih Ezdrášem, který byl veden velmistrem vysoké školy v Chaldeji Danielem. Tím však problém není rozřešen, ale přesunut k původnímu prameni, k asyrské tradici. Ve druhém případě znamená Ca-Ba-La Moc [La] XXII (tedy dvaadvacítky), neboť C = 20 a B = 2.

Tím je otázka rozřešena, neboť jde pouze o význam, který byl v epoše patriarchů spojen abecedami dvaadvaceti písmen — číslic.

Máme z těchto abeced činit majetek jedné rasy, kterou nazýváme semitskou? To bychom mohli učinit pouze tehdy, prokáže-li se, že jsou skutečně jejím vlastnictvím.

Podle mého bádání je Ca-Ba-La dvaadvaceti písmen tou nejtajemnější árijskou abecedou, která byla určitě nejen vzorem všem ostatním abecedám téhož druhu, ale také védským znakům a písmu sanskrtu. Je to ta, kterou jsem Vám mohl poskytnout; já sám ji mám od vynikajících bráhmánů.

Tato abeceda se liší od tzv. semitských tím, že její znaky jsou morfologické, tj. že mluví už svým tvarem, což z nich tvoří jedinečný typ. Kromě toho mi studium odhalilo, že tytéž znaky obsahují také typy znamení zvěrokruhu a planet, což z nich činí jedinečný typ.

Bráhmani tuto abecedu nazývají vattan. Zdá se, že patřila nejstarší lidské rase, neboť ve svých pěti základních geometrických tvarech označuje Adama, Evu a Adamah.

To naznačuje Mojžíš v 19. verši II. kapitoly své Sefer berešit. Dále se toto písmo píše zdola nahoru a jeho znaky se seskupují tak, že vznikají mluvící obrazce. Indičtí panditové (učenci) je také píší zleva doprava jako sanskrt, stejně jako píšeme my, Evropané. Tato abeceda, která je předobrazem všech kaba-lim, tedy patří rase árijské.

Abecedy tohoto druhu nelze nazývat semitskými, protože prostě nejsou vlastnictvím ras, nazývajících se tak právem i neprávem.

Můžeme a máme je tak nazývat pouze schématicky. Schéma totiž neznamená pouze znak slova, ale také slávu a vznešenost. Tento dvojí význam musíme respektovat při čtení uvedeného místa sv. Pavla,

Tento význam ostatně existuje i v jiných jazycích, např. slovanských. Etymologie slova Slovan (Slavě) je odvozena z výrazů slovo a sláva.

Slovo kabala, jak mu rozumíme my, tedy znamená abecedu dvaadvaceti mocí neboli moc dvaadvaceti písmen této abecedy. Tato písma mají tedy jeden árijský čili jafetský předobraz. Ten také může být plným právem označen jako písmo slova neboli slávy.

Slova a sláva, vznešenost! Proč se s těmito dvěma výrazy shledáváme ve dvou starých a tak odlišných jazycích, jakými jsou slovanský a chaldejský, které jsou si tak blízké? To souvisí s původní konstitucí lidského ducha, která spočívala na společném náboženském a vědeckém principu poznání: na slově, verbu, kosmologickém slově a jeho ekvivalentech.

Ježíš svou poslední tajemnou modlitbou vrhá světlo na historické mystérium, jímž se zde zabýváme:

"Ó Otče, korunuj mne slávou, která byla mou slávou dříve, než byl stvořen svět!"

Ztělesněné Slovo se tím vztahuje na jeho dílo, na jeho bezprostřední tvoření, na tvorbu, kterou nazýváme jménem Božský svět Slávy a která byla předobrazem astrálního a časného světa, podle níž byl stvořen tento svět Alahimi.

Celý starověk souhlasí s tím, že tvůrčím principem je Slovo. Mluvení a tvoření jsou synonymy snad ve všech jazycích.

U bráhmánů texty písem, které jsou starší než bráhmánský kult, označují jako tvůrčí slovo JSOu-Ra, Jesus Rex.

U Egypťanů knihy Herma Trismegista říkají totéž a OShJ-Ri znamená rovněž Jesus Rex.

U Thráků byl Orfeus zasvěcen do egyptských mystérií ve stejné době, kdy Mojžíš napsal knihu Slovo Boží.

Pokud se týká samotného Mojžíše, je princip (prvopočátek) prvním slovem a prvním předmětem v jeho knize. Přitom nejde o Boha v jeho podobě JHOH, který je jmenován teprve sedmý den, ale o jeho slovo, tvůrce Božské hexady: Ba-Ra-Šit. Bara znamená mluvit a tvořit, Šit znamená hexadu. V sanskrtu najdeme totéž označení: Ba-Ra-Šat.

Toto slovo Ba-Ra-Šit dalo podnět k mnoha diskusím. Sv. Jan a Mojžíš je staví do čela svého díla a říkají syrsky, kabalistickou řečí dvaadvaceti písmen: "Na počátku bylo Slovo". Ježíš říká: "Já jsem počátek."

To je přesný smysl stanovený samotným Ježíšem, který potvrzuje celou předmojžíšovskou jednotu a univerzalitu. Je pochopitelné, že vysoké školy starověku pohlížely na tvůrčí slovo jako na hlavní paprsek, jehož je lidské slovo pouhým odrazem.

Abecední proces se svými ekvivalenty znamená tedy věčný svět slávy. Kosmický proces znamená svět hvězdného nebe. Proto říká královský prorok, ozvěna věku patriarchů: "Coeli enarran Dei Gloriam!", to znamená: hvězdný svět hlásá slávu Boží. Neviditelné Universum hovoří prostřednictvím viditelného.

Zbývají ještě dvě věci: 1. kosmický proces starověkých škol, 2. proces odpovídajících písem.

Co se prvního týká, existují tři základní formy, střed, paprsek a kruh, dvanáct involutivních znaků a sedm evolutivních.

Ohledně druhého bodu, jemuž staří přiznali prvořadý význam, jsou: tři konstruktivní písmena, dvanáct involutivních a sedm evolutivních.

V obou případech platí:

III + XII + VII = Ca - Ba,

tj. C = 20, B = 2, dohromady 22.

Abecedy s dvaadvaceti znaky odpovídaly jednomu solárnímu nebo solarolunárnímu zvěrokruhu s jednou evolutivní sedmerostí.

To byla schématická písma.

Ostatní podle téže metody byly s 24 písmeny horární (hora = hodina) proti předchozím, s 28 znaky lunární a s 30 znaky měsíční solarolunární, s 376 znaky dekanální atd.

Pokud se týká abeced s 22 znaky, bylo královským vysílatelem a příjemcem I nebo Y nebo J; umístěno na jednom z vrcholů rovnostranného trojúhelníku muselo se zbývajícími dvěma tvořit jméno Slovo, tj. Jesus JShVa — (Ra), OSnI (Ri).

Všechny národy, které se přiklonily k naturalistickému a lunárnímu schizmatu, přijali jako královské písmeno M, které ovládá druhý elementární trojúhelník.

Celý védský a také bráhmánský systém byl takto uspořádán Krišnou na počátku období Kali-Juga. To je klíč ke Knize válek Jeve, válek mezi královským I nebo Y proti uzurpátorskému M.

Vy, milý příteli, jste viděl moderní důkazy, tedy prosté pozorování a vědecké experimentální zkoumání, s jehož pomocí jsem dokázal a znovu konstituoval nejstarší tradici. Na tomto místě chci říci pouze nejnutnější, abych vysvětlil historickou skutečnost kabaly.

Podle patriarchů, kteří jim předcházeli, dělili bráhmáni lidské jazyky na dvě velké skupiny: 1. Devanagari, řeči nebeského města neboli civilizace, které je možné odvodit od kosmologického principu Božího, 2. Prakrit, řeč zdivočelých civilizací, anarchický jazyk. Sanskrt patří k jazykům devanagari se 49 znaky, stejně jako řeč Védů se svými 80 znaky, které jsou odvozeny od bodu AUM, tj. od písmene M.

Obě tyto řeči jsou svým systémem jazyky kabalistické a písmeno M v nich tvoří výchozí bod i bod návratu. Byly však od svého počátku až k dnešku členěny podle řeči Chrámu se dvaadvaceti písmeny, jehož královským písmenem bylo původně I.

Všechny opravy budou nyní možné a snadné s pomocí tohoto klíče a přispějí k většímu vítězství a slávě Ježíše, slova Jeves, původní syntézy prvních patriarchů. Dnes připisují bráhmáni svému písmu se dvaadvaceti znaky magickou sílu; pro nás má toto slovo jen význam pověry a neznalosti.

Pověru a rozklad, navrstvení archeologických prvků a víceméně znetvořených formulí může hluboké studium — jak je tomu v tomto případě — shrnout do starého vědeckého učení, které ve skutečnosti není ani metafyzické, ani mystické.

Odhaluje však také neznalost skutečností, zákonů a principu, které toto původní učení podmiňovaly.

Lunární védo-bráhmánská škola ostatně není jedinou, kde byla věda a její solární syntéza, náboženství slova, znetvořeny na magii. Můžeme se porozhlédnout po babylonském období a zjistíme, že jedna epocha propůjčuje starým písmům pověrečný a magický charakter.

Z Chaldeje do Thesálie, od Skythů do Skandinávie, od Kuasů Fo-HI a Musnadů staré Arábie až k runám Varjagů lze pozorovat stejnou degeneraci.

Pravda je zde, tak jako všude, neskonale obdivuhodná jako omyl, a Vy, milý příteli, také znáte tuto podivuhodnou pravdu.

Protože se však ani v lidstvu, ani v kosmu nemůže nic ztratit, tak ještě stále existuje to, co kdysi bylo, a dosvědčuje starou universalitu, o níž hovoří sv. Augustin ve svých Retractiones.

Bráhmáni kabalizují se svými osmdesáti védskými znaky, s devětačtyřiceti písmeny sanskrt devanagari, s devatenácti hláskami a polohláskami, tj. Krišnovy masory, kterou připojil k vattanu čili abecedě Adamově. Arabové, Parsové, Subové kabalizují se svými lunárními abecedami a Maročané se svou nebo korejskou.

Tataři z Mandžuska kabalizují se svou měsíční abecedou o třiceti znacích. Totéž můžeme pozorovat u Tibeťanů, Číňanů a podobně, i když tady musíme činit výjimku pro znetvoření staré vědy kosmologických ekvivalentů slova.

Zbývá ještě stanovit, v jakém pořadí má být těchto XXII ekvivalentů rozděleno podle jejich funkce na planisféře kosmu. Vy, milý příteli, máte na mysli model Archeometra.

Vy víte, že mi byly dány klíče k tomuto přesnému nástroji pro vyšší studium Evangelia jistými naprosto jasnými výroky Ježíšovými, které uvádějí sv. Pavel a sv. Jan.

Shrnu to jen krátce.

Všechny náboženské vysoké školy Asie a Afriky se svými kosmologickými písmy, ať už solárními, solaro-lunárními, horárními, lunárními nebo měsíčními, používaly svých znaků kabalistickým způsobem.

Všechny staré knihy, ať už jde o vědu, poezii, která vědu interpretuje, nebo o inspiraci Boží, jsou psány v devanagari a ne v řečech prakritu, a mohou být pochopeny pouze s pomocí kabaly těchto jazyků.

Některé však rnusí být převedeny na XXII schématických ekvivalentů, druhé na jejich přesné kosmologické pozice.

Židovská kabala je motivována celou původní konstitucí lidského ducha, ale rnusí být archeometrizována, tj. měřena svým regulačním principem a kontrolována přesným nástrojem slova a původní syntézy.

Nevím, milý příteli, uspokojí-li tyto stránky Vaše očekávání. Musel jsem zde shrnout celou kapitolu v několika řádcích. Prosím Vás, shledávejte v tom jen důkazy mé dobré vůle a mého starého přátelství.

Saint-Yves 10. ledna 1901